13 min čtení
Korea pod japonskou nadvládou zůstala 35 let, od anexe v srpnu 1910 do osvobození 15. srpna 1945. Korejci tomuto období říkají Ilje Gangjeomgi (일제강점기), tedy „doba nuceného záboru císařským Japonskem“. Vysvětluje to leccos, čeho si návštěvníci všimnou dodnes: proč jsou 1. březen a 15. srpen státní svátky a proč výrok japonského politika v Soulu ještě pořád otevírá večerní zprávy.
Níže se dozvíte, jak anexe probíhala, jak se kolonie řídila, co změnilo povstání z roku 1919, co je doloženo o nucených pracích a systému „comfort women“ a proč rok 1945 nechal mezi oběma zeměmi tolik nevyřešeného.
Nejdůležitější body
- Japonsko si Koreu podmanilo postupně: v roce 1876 ji donutilo otevřít přístavy, v roce 1905 převzalo její zahraniční politiku a 29. srpna 1910 ji úplně anektovalo.
- 1. března 1919 spustilo přečtení Deklarace nezávislosti protesty po celé zemi. Dnes je to v Jižní Koreji státní svátek Samiljeol (삼일절).
- Od roku 1940 byli Korejci tlačeni k zápisu japonských jmen a výuka korejštiny se od roku 1938 výrazně omezovala.
- Nucené práce a „comfort women“ jsou dodnes sporné. Tokio tvrdí, že smlouva z roku 1965 vyřešila všechny nároky, kdežto řada obětí i korejský Nejvyšší soud s tím nesouhlasí.
V tomto článku
- Jak Japonsko anektovalo Koreu? Šest kroků od roku 1876 do roku 1910
- Jak Japonsko Koreu spravovalo: tři fáze koloniální politiky
- Jak vypadal každodenní život v Koreji pod japonskou nadvládou
- Hnutí 1. března (삼일운동): co se stalo v roce 1919
- Jak Korejci po roce 1919 bojovali za nezávislost
- Jak se Japonsko snažilo vymazat korejskou identitu (1937–1945)
- Nucené práce a „comfort women“: co historie zaznamenala
- Jak přišlo osvobození v roce 1945 a proč se Korea rozdělila na dvě
- Proč Korea pod japonskou nadvládou pořád ovlivňuje vztahy Koreje a Japonska
- FAQ
- Kde se s touto historií setkat dál: muzea, filmy a knihy
- Související články
Jak Japonsko anektovalo Koreu? Šest kroků od roku 1876 do roku 1910
Japonsko Koreu nezískalo jedním tahem. Celých 34 let vytlačovalo konkurenční mocnosti a po kouscích rozebíralo korejskou suverenitu. Koncem 19. století vládla v Koreji dynastie Čoson (조선), která trvala přes 500 let. Země byla sevřená mezi čínskou říší Čching, Ruskem a rychle se industrializujícím Japonskem.
Od smlouvy z Kanghwa po protektorát
Smlouva z Kanghwa z roku 1876, vynucená po námořním střetu, otevřela korejské přístavy japonskému obchodu a zajistila japonským obyvatelům v Koreji imunitu před korejskými soudy. Japonsko pak porazilo Čínu ve válce v letech 1894–95 a Rusko ve válce v letech 1904–05. Poté už je v regionu nebyl schopen ani ochoten zastavit nikdo. Spojené státy i Británie v roce 1905 japonské postavení v Koreji akceptovaly, USA prostřednictvím dohody Taft–Katsura.
| Rok | Událost | O co Korea přišla |
|---|---|---|
| 1876 | Smlouva z Kanghwa | Kontrola nad obchodem a nad Japonci žijícími na jejím území |
| 1895 | Královna Min (později titulovaná císařovna Myeongseong) zavražděna japonskými agenty v paláci Gyeongbokgung | Hlavní odpůrkyně japonského vlivu u dvora |
| 1905 | Smlouva Eulsa (을사조약), podepsaná pod vojenským tlakem | Zahraniční politika; Ito Hirobumi se stal prvním japonským rezidentem-generálem |
| 1907 | Císař Gojong donucen k abdikaci poté, co poslal tajné vyslance na mírovou konferenci do Haagu | Armáda, která byla ještě téhož roku rozpuštěna |
| 1909 | Aktivista za nezávislost An Čung-gŭn zastřelil Ita Hirobumiho v Charbinu | Nic; Japonsko urychlilo plány na anexi |
| 1910 | Smlouva o anexi podepsána 22. srpna, vyhlášena 29. srpna | Samotná státnost |
Korejci nazývají 29. srpen 1910 Gyeongsul Gukchi (경술국치), „národní ostuda roku Gyeongsul“. Smlouvu za Koreu podepsal premiér Yi Wan-yong a jeho jméno je v Koreji dodnes synonymem zrady. S bojem se ale nečekalo na rok 1910. Po rozpuštění armády v roce 1907 vedly místní milice známé jako Armády spravedlnosti (의병, uibyeong) proti japonským jednotkám několikaletý boj a tisíce jejich bojovníků zahynuly.
Jak Japonsko Koreu spravovalo: tři fáze koloniální politiky
Kolonii řídila Generální vláda Koreje (조선총독부) v čele s generálním guvernérem jmenovaným z Tokia. Každý generální guvernér byl japonský generál nebo admirál. V roce 1926 se Generální vláda přestěhovala do obří budovy s kupolí, postavené přímo před hlavním královským palácem Gyeongbokgung v Soulu (tehdy úředně Gyeongseong, 경성). Řada Korejců v tom umístění vidí vzkaz. Jižní Korea začala budovu bourat v roce 1995, k 50. výročí osvobození.
Historici obvykle rozdělují těch 35 let do tří fází. Každá odpovídá změně japonské strategie.
| Fáze | Roky | Korejský název | Co to znamenalo pro Korejce |
|---|---|---|---|
| Vojenská vláda | 1910–1919 | 무단통치 (mudan tongchi) | Každodenní dohled měla vojenská policie; korejské noviny a politické skupiny byly zakázány; celostátní pozemkový průzkum přepsal vlastnictví polí |
| „Kulturní vláda“ | 1919 až počátek 30. let | 문화통치 (munhwa tongchi) | Od roku 1920 vycházely korejské noviny jako Chosun Ilbo a Dong-A Ilbo, ale pod cenzurou; policie se rozrostla a zákon o zachování míru z roku 1925 se používal proti aktivistům za nezávislost |
| Asimilace a válečná mobilizace | 30. léta až 1945 | 민족말살통치 („politika vymazání národa“) | Uctívání šintoistických svatyní, japonská jména, vytlačování korejštiny ze škol a mobilizace pracovních sil, vojáků a žen pro japonské války |
Jedna praktická poznámka: druhá fáze dostala své označení podle tehdejší japonské politiky. Korejci, kteří ji zažili, viděli víc prostoru k vydávání a organizování, ale také víc dohledu a víc zatýkání.

Jak vypadal každodenní život v Koreji pod japonskou nadvládou
Většina Korejců pocítila koloniální vládu nejdřív přes půdu a jídlo. Zhruba čtyři z pěti lidí se živili zemědělstvím, takže na vlastnictví polí záleželo víc než na čemkoli, co se dělo v Soulu.
Půda a rýže
Pozemkový průzkum v letech 1910–1918 vyžadoval, aby majitelé své pozemky zaregistrovali formálním postupem. Půda, která zapsána nebyla, často vesnická společná půda nebo majetek koruny, připadla Generální vládě. Část z ní se pak prodala nebo předala Orientální rozvojové společnosti, japonské kolonizační firmě založené v roce 1908, a japonským osadníkům. Mnoho korejských rolníků skončilo jako nájemci s vysokým činží.
Od roku 1920 program zvyšování produkce rýže zvedl sklizně a velká část rýže se vyvážela do Japonska. Spotřeba rýže na osobu přitom v Koreji ve stejných letech klesala a spousta rodin jedla místo ní levnější proso a ječmen. Velké množství Korejců odešlo do Mandžuska nebo za prací do Japonska. Odtud pochází korejská komunita v Japonsku, Zainichi (재일).
Modernizovalo Japonsko Koreu?
Je to jedna z nejvíc rozebíraných otázek oboru. Japonsko vybudovalo železnice, přístavy, moderní bankovní systém a ve 30. letech těžký průmysl soustředěný na severu. Soul dostal obchodní domy a tramvaje. Vlajková prodejna obchodního domu Shinsegae v centru Soulu dodnes sídlí v budově, která se v roce 1930 otevřela jako pobočka japonského Mitsukoshi. V tomto období také zakořenilo korejské podnikání: Samsung začal v roce 1938 jako malý obchod v Tegu (viz náš výklad o historii Samsungu).
Kritici upozorňují, komu ta infrastruktura sloužila. Železnice vedly k přístavům a k mandžuské hranici. Školy pro korejské a japonské děti byly oddělené a nerovné. Vedoucí místa ve správě a v byznysu připadala přemrštěně často Japoncům.
Někteří badatelé tvrdí, že „koloniální modernizace“ položila základy pozdějšího růstu Jižní Koreje, jiní naopak, že Koreu brzdila. Férové shrnutí zní: ke změnám došlo, velkou část nákladů nesli Korejci a o tom, kam poputují výhody, rozhodovaly japonské zájmy.
Hnutí 1. března (삼일운동): co se stalo v roce 1919
Právě hnutí 1. března bylo největším protestem koloniální éry a okamžikem, kdy se zformoval moderní korejský nacionalismus. Tu zimu se sešlo několik věcí: projevy amerického prezidenta Woodrowa Wilsona o sebeurčení národů po první světové válce, deklarace nezávislosti korejských studentů v Tokiu z 8. února a smrt bývalého císaře Gojonga v lednu 1919, kolem které kolovaly zvěsti o otravě.
Dne 1. března podepsalo 33 náboženských a občanských vůdců z řad čchondogyo (původního korejského náboženství), křesťanů a buddhistů Deklaraci nezávislosti a přečetlo ji v soulské restauraci Taehwagwan. O pár ulic dál ji studenti přečetli davu v parku Tapgol, čímž spustili pochody městem. Lidé skandovali „Daehan dongnip manse!“ (대한독립만세), tedy „Ať žije korejská nezávislost!“
V následujících měsících se protesty rozšířily prakticky do všech koutů země. Reakce byla tvrdá. V Jeam-ri jižně od Soulu zavřely japonské jednotky v dubnu 1919 vesničany do kostela a zapálily ho. Dívka Yu Gwan-sun (유관순), zatčená za organizaci protestu ve svém rodném městě, zemřela v roce 1920 ve vězení Sodemun a stala se nejznámějším symbolem hnutí. Počet obětí je sporný: japonské oficiální údaje mluvily o stovkách, korejský historik Pak Un-sik napočítal zhruba 7 500 mrtvých.
Co hnutí 1. března změnilo?
Koloniální nadvládu neukončilo. Přimělo ale Tokio přejít k mírnější „kulturní vládě“ a v dubnu 1919 založili exiloví aktivisté v Šanghaji Prozatímní vládu Korejské republiky (대한민국 임시정부). Dnešní ústava Jižní Koreje uvádí v preambuli hnutí 1. března i Prozatímní vládu jako základy státu.
Jak Korejci po roce 1919 bojovali za nezávislost
Odboj šel několika směry najednou a právě ty rozdíly dodnes ovlivňují, jak příběh vypráví obě Koreje.
Ozbrojený boj v Mandžusku a v Číně
Korejští bojovníci za nezávislost sídlící v Mandžusku porazili v roce 1920 japonské jednotky v bitvách u Fengwudongu a Qingshanli. V roce 1932 hodil Yun Bong-gil, aktivista vyslaný Korejskou vlasteneckou organizací Kim Gua, bombu na japonskou ceremonii v šanghajském parku Hongkou a zabil přitom vysoké představitele. Prozatímní vláda založila v roce 1940 v Čchung-čchingu Korejskou osvobozeneckou armádu. Ve 30. letech v Mandžusku bojovali také komunističtí partyzáni, mezi nimi Kim Ir-sen, pozdější zakladatel Severní Koreje (viz jak rod Kimů předával moc).
Odboj doma
Uvnitř Koreje vedli studenti hnutí 10. června z roku 1926 a studentské hnutí za nezávislost v Kwangdžu z roku 1929. Učenci ze Společnosti pro korejský jazyk pracovali na standardním korejském slovníku a v roce 1942 byly desítky z nich zatčeny.
Kolaborace
Někteří Korejci s koloniálním státem spolupracovali jako úředníci, policisté, velkostatkáři, spisovatelé a podnikatelé. Říká se jim chinilpa (친일파), „provinciální frakce“. Mnozí si po roce 1945 udrželi své posty a otázka, jak důkladně prověřovat jejich minulost, je v Jižní Koreji dodnes předmětem politického sporu.
Jak se Japonsko snažilo vymazat korejskou identitu (1937–1945)
Poté, co Japonsko v roce 1937 vstoupilo do plnohodnotné války s Čínou, se politika vůči kolonii změnila z kontroly na pohlcení. Heslem bylo Naisen ittai (내선일체), „Japonsko a Korea jako jedno tělo“.
- Rituály loajality: studenti a pracovníci recitovali Přísahu císařských poddaných a Korejci byli nuceni uctívat v šintoistických svatyních. Křesťané, kteří odmítli, byli zatýkáni.
- Jazyk: školský výnos z roku 1938 udělal z korejštiny volitelný předmět a v praxi z tříd brzy zmizela. Děti mohly být za mluvení korejsky ve škole trestány.
- Tisk: Chosun Ilbo a Dong-A Ilbo byly v roce 1940 zrušeny.
- Jména: nařízení Changssi Gaemyeong (창씨개명) z roku 1940 tlačilo rodiny k zápisu japonských příjmení. Během prvních šesti měsíců tak učinilo zhruba 80 procent domácností, často proto, že odmítnutí znamenalo potíže ve škole, v práci i u přídělových úřadů.
Právě toto období vysvětluje, proč mají jazyk a jména v Koreji dodnes takovou emoční váhu. Čerpá z něj Den hangulu (9. října) i snaha držet japonské výpůjčky mimo úřední korejštinu.
Nucené práce a „comfort women“: co historie zaznamenala
Tyhle dvě otázky stojí nejčastěji za spory mezi Koreou a Japonskem, takže se vyplatí oddělit, co je doloženo, od toho, o čem se stále hádá.
Nucené práce
Japonský zákon o národní mobilizaci z roku 1938 postavil celé impérium na válečnou nohu. Od roku 1939 byli Korejci verbováni do dolů, továren a na stavby v Japonsku, na Sachalinu a v Pacifiku. Nábor se posunul od firemních kampaní přes vládou organizované umísťování až k formální pracovní povinnosti od roku 1944. Odhady počtů se podle zdrojů liší, ale jen do Japonska bylo posláno stovky tisíc Korejců a mnohem víc jich bylo mobilizováno přímo v Koreji.
Korejští muži byli od roku 1944 také odváděni do japonské armády. Tisíce Korejců uvízly po konci války na Sachalinu.
Hašima, uhelný ostrov u Nagasaki známý jako Bitevní loď, se v roce 2015 dostal na seznam UNESCO jako součást japonských průmyslových lokalit éry Meidži. Korea namítala, že zápis by měl plně vysvětlovat i korejskou práci využívanou tam za války. Podobný spor následoval po zápisu zlatých dolů Sado v roce 2024.
Comfort women
Za svých válek v Asii zřizovala a řídila japonská armáda „stanice pro útěchu“, kde byly ženy a dívky nuceny poskytovat sex vojákům. Ženy pocházely z Koreje, Číny, Tchaj-wanu, Filipín, Indonésie, Nizozemska a dalších zemí. Mnohé byly získány lstí, dluhem nebo nátlakem a některé byly unesené. Odhady celkového počtu se pohybují v širokém rozmezí, od desítek tisíc po zhruba 200 000, přičemž Korejky patřily k největším skupinám.
Desítky let přeživší mlčely. To se změnilo v roce 1991, kdy veřejně vypovídala Kim Hak-sun; Korea si dnes 14. srpna připomíná památný den obětí. V roce 1992 začaly týdenní protesty před japonským velvyslanectvím v Soulu, takzvané středeční demonstrace.
Japonské prohlášení Kono z roku 1993 uznalo zapojení armády a nabídlo omluvu, fond z roku 1995 vyplácel odškodné z přispění soukromých dárců. Vládní dohoda z roku 2015, popsaná jako „konečná a nezvratná“, zřídila fond s jednou miliardou jenů z Japonska, ale řada přeživších ji odmítla a Soul se v roce 2018 rozhodl nadaci rozpustit. Někteří japonští politici a badatelé zpochybňují, jak velký přímý nátlak armáda sama použila, což přeživší a jejich příznivci považují za popírání.
Jak přišlo osvobození v roce 1945 a proč se Korea rozdělila na dvě
Korejci nazývají 15. srpen Gwangbokjeol (광복절), „den, kdy se vrátilo světlo“. Osvobození přišlo s kapitulací Japonska ve druhé světové válce, po atomových bombách na Hirošimu 6. srpna a Nagasaki 9. srpna a po vyhlášení války Sovětským svazem 8. srpna. Mezi oběťmi bombardování byly desetitisíce Korejců pracujících v Hirošimě a Nagasaki. Císař Hirohito oznámil kapitulaci rozhlasem 15. srpna.
Korejská osvobozenecká armáda se za americké pomoci připravovala na operace, ale válka skončila dřív, než začaly. Budoucnost poloostrova tak rozhodli spojenci. Američtí představitelé navrhli rozdělit jej na 38. rovnoběžce. Sovětská vojska vstoupila na sever v srpnu, americké síly přistály na jihu v září.
V roce 1948 vznikly dva soupeřící státy a v roce 1950 začala korejská válka. Náš výklad o korejské válce navazuje právě tam. Pro mnoho Korejců je trpkou lekcí roku 1945 to, že svoboda od Japonska přišla spolu s rozdělením.

Proč Korea pod japonskou nadvládou pořád ovlivňuje vztahy Koreje a Japonska
Japonsko a Jižní Korea jsou blízcí sousedé, američtí spojenci a velcí obchodní partneři. Koloniální historie je přesto téma, které nejspíš vyvolá mezi nimi krizi, a hlavním důvodem je smlouva z roku 1965.
Smlouva z roku 1965 a „vyřešená“ otázka
Smlouva o základních vztazích z roku 1965 obnovila diplomatické styky. Vedlejší dohoda dala Jižní Koreji 300 milionů dolarů v grantech a 200 milionů dolarů v půjčkách a stanovila, že nároky mezi oběma zeměmi jsou vyřešeny „úplně a definitivně“. Velká část peněz šla do průmyslových projektů, mimo jiné do ocelárny POSCO. Tokio zastává názor, že tím byly uzavřeny všechny individuální nároky na odškodnění. Mnoho Korejců namítá, že dohodu uzavřela vojenská vláda bez dotazu na oběti a že se nikdy nevztahovala na protiprávní koloniální křivdy.
Soudní rozsudky a obchodní spor z roku 2019
V roce 2018 nařídil Nejvyšší soud Jižní Koreje japonským firmám, mimo jiné Nippon Steel, aby odškodnily bývalé nucené pracovníky. Japonsko označilo rozsudky za porušení dohody z roku 1965. V roce 2019 zpřísnilo vývozní kontroly u tří chemikálií používaných při výrobě čipů a korejští spotřebitelé odpověděli široce sledovaným bojkotem japonského zboží. V roce 2023 Soul oznámil, že soudem nařízené odškodné zaplatí korejská nadace, což zlepšilo vztahy s Tokiem, ale někteří žalobci to odmítli.
Omluvy, učebnice a další sporné body
Japonští představitelé vyjádřili lítost vícekrát, především v prohlášení Murajamy z roku 1995 a ve společné deklaraci premiéra Keizó Obučiho a prezidenta Kim Te-džunga z roku 1998. Po té deklaraci začala Jižní Korea rušit své dlouholeté zákazy japonských filmů a hudby. Mnoho Korejců má pocit, že tyto omluvy podkopávají pozdější události: některé revize japonských učebnic, návštěvy politiků ve svatyni Jasukuni (která uctívá japonské válečné mrtvé včetně odsouzených válečných zločinců) a spor o ostrůvky Tokto, které Japonsko nazývá Takešima. Japonští představitelé zase často říkají, že Korea znovu otevírá otázky, které už byly vyřešeny.
Běžnému provozu nic z toho nebrání. Korejci a Japonci jezdí do zemí toho druhého v obrovských počtech a popkultura proudí oběma směry (praktickou stranu pokrývá naše srovnání cest do Koreje a Japonska). Pokud budete v Soulu kolem 1. března nebo 15. srpna, počítejte s ceremoniemi, vlajkami na balkonech činžáků a zpravodajstvím o minulosti.
FAQ
Jak dlouho byla Korea pod japonskou nadvládou?
Plná koloniální vláda trvala 35 let, od anexe 29. srpna 1910 do osvobození 15. srpna 1945. Pokud započítáte i období protektorátu od smlouvy Eulsa z roku 1905, kontrolovalo Japonsko korejskou zahraniční politiku 40 let.
Proč Japonsko Koreu kolonizovalo?
Korea leží mezi Japonskem a asijskou pevninou, takže ji japonští vůdci viděli jako strategický nárazník a cestu do Mandžuska a Číny. Nabízela také rýži, půdu a později průmyslové zdroje. Vlastnit kolonii navíc znamenalo stát na stejné úrovni jako západní imperiální mocnosti.
Omluvilo se Japonsko Koreji?
Japonské vlády vydaly několik prohlášení o lítosti a omluvě, včetně prohlášení Kono z roku 1993 o „comfort women“, prohlášení Murajamy z roku 1995 a společné deklarace s Koreou z roku 1998. Mnoho Korejců je považuje za oslabená pozdějšími výroky japonských politiků a postojem Tokia, že právní nároky byly vyřešeny v roce 1965. Otázka, zda se Japonsko „doopravdy“ omluvilo, proto zůstává sporná.
Jak se korejsky říká japonskému koloniálnímu období?
Standardní termín je Ilje Gangjeomgi (일제강점기), „doba nuceného záboru císařským Japonskem“. Starší texty někdy říkají Ilje sidae, „japonská císařská éra“. Slovo gangjeom („nucený zábor“) odráží korejské stanovisko, že anexe nikdy nebyla legitimní.
Byli Korejci za koloniální vlády japonskými občany?
Právně byli Korejci japonskými poddanými, ale vedli je v samostatném korejském rodinném registru a neměli stejná práva. Korejci žijící v Japonsku ztratili japonskou státní příslušnost poté, co vstoupila v platnost mírová smlouva ze San Franciska z roku 1952. To je jeden z důvodů, proč mnozí korejští Zainichi dodnes drží jihokorejské nebo jiné občanství.
Proč je 1. březen v Koreji svátek?
Samiljeol (삼일절), 1. března, připomíná Deklaraci nezávislosti z roku 1919 a celostátní protesty, které po ní následovaly. Ceremonie se konají po celé Jižní Koreji, včetně celostátní oslavy s prezidentem. Je to jeden z pěti korejských státních svátků, vedle Dne osvobození 15. srpna.
Kde se s touto historií setkat dál: muzea, filmy a knihy
Pokud do Koreje pojedete, tyhle tři místa vypráví příběh lépe než kterákoli učebnice. Otevírací dny a pravidla vstupného se mění, takže si před cestou ověřte oficiální web každého z nich.
- Místo
- Historická síň věznice Sodemun (서대문형무소역사관)
- Oblast
- Obvod Sodemun, centrálně-západní Soul; věznice se otevřela v roce 1908 a vězněni v ní byli mnozí aktivisté za nezávislost, včetně Yu Gwan-sun
- Nejbližší stanice
- Stanice Dongnimmun, linka 3 soulského metra
- Potřebný čas
- Zhruba 1,5 až 2 hodiny
- Před cestou
- Otevírací dny a vstupné zkontrolujte na oficiálním webu
- Místo
- Síň nezávislosti Koreje (독립기념관)
- Oblast
- Čchonan v provincii Jižní Čchungčchong, jižně od Soulu; velké národní muzeum hnutí za nezávislost, otevřené v roce 1987
- Nejbližší stanice
- Stanice Čchonan nebo Čchonan-Asan, odtud autobusem nebo taxíkem
- Potřebný čas
- Půl dne
- Před cestou
- Otevírací dny, anglické průvodce a dopravu zkontrolujte na oficiálním webu
- Místo
- Park Tapgol (탑골공원)
- Oblast
- Čongno, centrum Soulu, kde studenti 1. března 1919 přečetli Deklaraci nezávislosti
- Nejbližší stanice
- Stanice Jongno 3-ga
- Potřebný čas
- 30 minut
- Před cestou
- Případné uzavírky zkontrolujte na oficiální stránce
Filmy a seriály z doby japonské nadvlády
- The Age of Shadows (밀정, 2016): špionážní thriller o bojovnících za nezávislost a korejském důstojníkovi v koloniální policii.
- Assassination (암살, 2015): odbojová skupina plánuje v Soulu 30. let zabít japonského velitele a kolaboranta.
- Mr. Sunshine (미스터 션샤인, 2018): drama z let před anexí, včetně Armád spravedlnosti.
- Pachinko (2022): seriál Apple TV+ podle románu Min Jin Lee z roku 2017, který sleduje korejskou rodinu od koloniálního Pusanu po Japonsko.
- Harbin (하얼빈, 2024): film o misi An Čung-gŭna z roku 1909.
Práva na streamování se v jednotlivých zemích liší, takže dostupnost si ověřte na JustWatch nebo přímo u platformy. Z četby je nejpřístupnějším vstupem román Pachinko od Min Jin Lee a široce používanou anglicky psanou historií, která zasazuje koloniální éru do širšího kontextu, je Korea’s Place in the Sun od Bruce Cumingse.
Související články
Sources k-korea.blog
Ceny, otevírací doby a dostupnost se mění. Před nákupem nebo cestou si vše ověřte na oficiálních stránkách.






